Odjakživa jsem nadšencem do tištěných médií. Proto jsem byl zvědavý na start české verze slovenského Deníku N. Vůbec nemám radost, že je přesně takový, jaký jsem čekal.
Poctivě jsem si od pondělka 7. ledna, kdy vyšlo první regulérní číslo, nový deník kupoval. Stojí 24 korun a nabízí šestnáct stránek čtení. To je skoro jediná věc, kterou má společnou se svým slovenským sourozencem (slovenský Denník N stojí 0,80 euro).
Co mě nepřekvapilo je jeho obsahová stránka. Navzdory tomu, že se názvem definuje jako deník, články, které přinesl v prvním týdnu, se velmi často vyhýbaly zrcadlení aktuálních událostí. Osobně rozumím myšlence, že pro část čtenářů je atraktivní denní zpravodajství rozšiřovat o hlubší pohled, ale řada článků v Deníku N se ani nesnažila předstírat jakýkoli kontext k současnosti.
Ze všeho nejvíc mi nové noviny připomínají Respekt. Respektive jeho slabý odvar z dob, kdy i tento dnes respektovaný týdeník vycházel na novinovém papíru.
Ačkoli velmi dobře chápu, jak těžký je každý začátek nových novin, v případě Deníku N mě hodně překvapila jeho syrovost. První čísla vypadají, jako by se redakce dala dohromady teprve pár dní před prvním vydáním a nikoli už před mnoha měsíci. Jeden příklad za všechny – až od třetího čísla si uvědomili, že by na stránkách mohly vycházet i krátké zprávy Minuta po minutě (a nikdo si nevšiml, že pod zarážkou Rozhovor).
I v českém Deníku N jsem už teď našel pár zajímavých textů – ale celkově se shoduju s hodnocením čtenářů ze sociálních sítí: je to příliš intelektuální, odtržené od reality, nudné. Což mě hodně překvapilo, protože slovenský Denník N znám poměrně dobře od jeho začátků a jeho záběr je daleko pestřejší – právem si zaslouží označení noviny.
Česká mutace přitom nepopírá, že print je pro ně nepodstatný. První tištěný náklad prý dosahoval 30 000 výtisků a podle stavu v jednotlivých trafikách tipuju, že většina z nich se neprodala. Slovenský vlastník asi netrval na tom, že musí denně vycházet tištěná verze – nechápu, proč české vydavatelství nepřišlo s týdeníkem, který by třeba vycházel v pátek.
Po obchodní stránce působí Deník N jako leklá ryba. Zatímco na slovenských stránkách je možné vidět i reklamu, český vydavatel se chlubí tím, že oni inzercí čtenáře neobtěžují. Jistě je fajn mít bohaté mecenáše, přesto mi přijde, že je špatné nesnažit se nějakou reklamu prodat. Z reakcí předplatitelů vyplývá, že se nové noviny potýkají se schopností doručit objednané výtisky do schránek čtenářů – laxní přístup hned na začátku jistě řadu lidí odradí. Tady je na místě připomenout rok starou sympatickou snahu redaktorů Hospodářských novin, kteří poté, co distributor deníku zkolaboval, sami svůj deník roznášeli čtenářům.
Bude-li vycházet delší dobu, doufám, že na sobě zapracuje. Zatím si nezaslouží víc než dvě hvězdičky z pěti.
Na první pohled je vidět, že slovenský Denník N je pestřejší:
