Chucpe je, když neziskovka kope za svůj zisk

Věřili byste tomu, že některé neziskovky, které mají v názvu „pomoc uprchlíkům“, jsou ve skutečnosti v penězích se topící spolky lobbistů hájících svoje výnosné kšefty?

Odjakživa fandím neziskovkám a když to jenom trochu jde, snažím se jim pomáhat. Znám spoustu prima lidí, kteří dělají pro jiné užitečné věci, často ve svém volném čase a někdy dokonce i zadarmo.

Dlouho jsem se zdráhal uvěřit tomu, že by mohly existovat i neziskovky, které si z „pomoci“ udělaly sakramentsky ziskový byznys. Ale je to tak.

Jako konzultant v oboru komunikace pracuju mimo jiného taky v segmentu zdravotnictví a pojišťovnictví, proto mě zaujala pozvánka na debatu, kterou pod vznešeným názvem Rovné příležitosti žen migrantek – zdravotní pojištění poslední říjnový pátek uspořádala Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).

Otevřít se světu, dát všem zdraví zadarmo

Tahle organizace společně se zastřešujícím Konsorciem nevládních organizací pracujících s migranty v České republice už roky prosazuje začlenění cizinců ze třetích zemí, kteří u nás nepracují a nemají trvalý pobyt, do veřejného zdravotního pojištění. Srozumitelně řečeno: chtějí, aby i ti, kdo s Českem nemají moc společného, měli nárok na zdravotní péči placenou z naší společné kasy. Tedy třeba i sestřenice z několikátého kolena vaší vietnamské obchodnice nebo i s celým svým příbuzenstvem babička ruského byznysmena, který z Prahy organizuje ropné obchody napříč Evropou.

Podle OPU údajně v tuzemsku nedostatečnou zdravotní péčí trpí až sto tisíc migrantů. Až požadavky neziskovek projdou parlamentem, prý se ale nemáme bát – ti, kdo jsou zatím v cizině, tam i hodlají zůstat, nebudou chtít využít toho, že Česko má jedno z nejlepších zdravotnictví na světě, za které se nemusí vůbec platit. Všechny ty vzdálené neteře, sestřenice a nemocné babičky dál budou chtít zůstat neléčené v zemi svých předků, neziskovka bojuje jen za ty, kdo už tu žijí a musí si platit komerční zdravotní pojištění.

V současnosti to funguje tak, že ve veřejném zdravotním pojištění jsou jen cizinci, kteří u nás získali trvalý pobyt (po pěti letech) nebo zde pracují. Ti ostatní si musí platit pojištění u komerčních pojišťoven. To nejdražší vyjde zhruba na 13 000 korun. Pro srovnání: český živnostník zaplatí ročně minimálně dvojnásobek.

Konsorcium nevládních organizací oficiálně vede kampaň „za zdravotní pojištění migrantů a migrantek“ a ohání se ušlechtilým cílem integrace cizinců do naší společnosti. Kdo byl v pátek na jejich pečlivě secvičené debatě, ten pochopil, že jde o divadlo, které má obhájit milionový byznys neziskovek.

Hercům zaplatili sedm stovek

Páteční debata začala standardním odříkáním frází, které pořád dokola opakují aktivisté už několik let, bez ohledu na měnící se situaci.

Elena Tulupova, koordinátorka Konsorcia a odborná asistentka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity uvedla hned několik komických výhrad směrem ke komerčnímu pojištění: například, že „cena není standardní, ale zohledňuje riziko“ (asi netuší, jak funguje pojištění), že podléhá minimální regulaci (nejspíš ani neví, že pojišťovny jsou pod kontrolou Ministerstva financí a České národní banky) a dokonce vytýkala pojišťovnám, že se nedopouštějí pojistných podvodů (pro ilustraci uváděla příklad nezodpovědných rodičů, kteří opařili vlastní dítě, a teprve druhý den se snažili zpětně uzavřít pojištění s cílem získat nějaké peníze).

Ještě dramatičtěji se snažil situaci vylíčit právník Pavel Čižinský, který už roky za neziskovky bojuje. Podle něho je špatné, že pojištěný bude jenom ten, kdo si pojištění zaplatí. Státní orgány jsou neschopné a podléhají zájmům pojišťoven, vytýká advokát a současně druhou větou tvrdí, že ministerstvu vnitra plánované zpřísnění podmínek zdravotního pojištění vlastně vyhovuje k omezení přílivu migrantů do Česka.

Vláda totiž pracuje na novele, která má odstranit dosud vytýkané nedostatky: pojišťovny tak budou mít povinnost pojištění uzavřít, přísnější zákon by měl vymýtit i podezřele levně prodávané „pojistky“ sloužící vlastně jenom jako bumážka pro cizineckou policii. Některé pojišťovny totiž dokážou nabízet zdravotní pojištění na celý rok za nějakých pět tisíc korun – nejen experti, ale i selský rozum říká, že za takovou cenu se žádná zdravotní péče pořídit nedá, ostatně i účastnice semináře z řad cizinek přiznaly, že si takové pojištění kupují jenom proto, aby co nejvíce ušetřily za povinné pojištění a vědí o tom, že u lékaře s takovým papírem nepochodí.

Na konci debaty několik žen odříkalo svoje „neblahé“ zkušenosti s komerčním pojištěním. Sice jsem se trochu smál faktu, že za ochotu vystoupit v debatě nabídla Organizace pro pomoc uprchlíkům každé ženě 700 korun, ale ještě víc tomu, že si organizátoři nepohlídali, o čem „kritičky“ mluvily. Z jejich příspěvků totiž většinou vyplynulo, že za „nefunkčním“ systémem je spíš vlastní neinformovanost, chyby v mezilidské komunikaci či již zmiňovaná snaha obejít zákon a ušetřit.

Scénář podle Orwella

Co na celé dvouhodinové debatě přímo bilo do očí: místo o integraci cizinců a jejich zdravotní pojištění tady šlo o přehlídku nenávisti ke komerčním pojišťovnám. Nedalo mi to a sám jsem na to poukázal. Právník Čižinský prohlásil, že ho překvapuje taková „nestoudnost“, ředitel OPU Martin Rozumek na moji opakovanou otázku, jestli mu vadí, že komerční firmy vytvářejí zisk, odštěkl, že mu to nevadí… pokud ovšem zisk firmám nepřihrává skupinka politiků. Jednou větou pěkně srozumitelně šéf neziskovky vysvětlil, co si myslí o povinnosti demokratických představitelů hájit zájmy občanů země.

Nechci být zbytečně jízlivý. Každý si přirozeně hájí svoje zájmy, podstatou demokracie je najít jejich přijatelný průsečík.

Vadí mi ale demagogie na straně aktivistů, kteří se snaží líčit svět pouze černobíle. Pojišťovny jsou ty špatné, oni ti dobří. Podle Čižinského nesmyslného tvrzení se komerční pojišťovny nesnaží jednat s cizinci slušně, protože pro ně nejsou perspektivní – po pěti letech tak jako tak dostanou trvalý pobyt a stanou se klienty zdravotních pojišťoven. Ten člověk asi vůbec nerozumí principu podnikání, proti kterému tak usilovně bojuje: samozřejmě, že cizinci jsou zajímaví potenciální klienti, i oni potřebují úrazové, cestovní, majetkové… pojištění.

Pomoc uprchlíkům? Vlastní kapse!

Potřeboval jsem ten pátek vydýchat. A dobře jsem udělal. Už vím, proč aktivisti tak urputně bojují. Hezky výstižně to o víkendu shrnul portál zvědavec.org v článku Rozumkova rýžovačka aneb Organizace pro pomoc uprchlíkům utratila z 22 miliónů 2/3 na své platy.

Tak to je jasné. Ono jim zas tak moc nejde o migranty, kterým by jinak neziskovka se svým ansámblem personálu mohla pomáhat daleko víc, ale potřebují vykázat nějakou činnost za peníze, které do nich nalily evropské instituce a dokonce i český stát, do kterého aktivističtí bojovníci tak urputně kopou. Fascinující je nejenom to, že tahle neziskovka dokázala projíst většinu peněz, které na činnost dostala, ale ještě drzejší, že na rozdíl od jiných nevládních organizací jí většinu financí daly státní a evropské fondy a svojí vlastní činností sehnala jenom minimum.

To je pak ale dost hloupé potom někde šermovat tím, že někdo vytváří zisk, když já sám ho jenom prožírám, že? Docela by mě zajímalo, jestli to vědí dámy a pánové v Norway Grants a Open Society Fund, jimiž se bohatě ziskový šéf Rozumek zaštiťuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *