„S pravdou je to jako s prdelí“

Tuhle větu bych sem (původně psáno na blog na iDnesu) normálně nesměl napsat. Ale protože ji kdysi řekl respektovaný polský prezident Lech Wałęsa, dostal jsem od šéfů blogosféry laskavé povolení. Soudruzi, tak děkuju za krásný příspěvek do diskuse, co si smíme myslet a říkat a co je zakázané.

Než se vrátím k diskusi o „vulgarismech“, dovolte malé upřesnění. On ten citát celý zní „S pravdou je to jako s prdelí, každý má svoji“ a padl mi do oka docela náhodou dneska odpoledne, když mi z iDnesu napsali, že můj příspěvek nesmí spatřit světlo světa, protože obsahuje zakázaná slova. Jako na potvoru zrovna v dnešním Reflexu Wałęsu cituje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. Ne že by to Lech neřekl, ale původně jde o citát jiného, neméně slavného Poláka. Autorem citátu je maršálek Józef Piłsudski.

Kodex iDnesu: sprosťárny od druhého odstavce

Útlocitným jedincům se omlouvám. Tento text může obsahovat větší než obvyklé množství „sprostých“ slov. Ale od perexu níže je to legální, ujistili mě strážci dobrých mravů iDnesu.

Zakázaný blog měl titulek Připos*anost je na h*vno(najdete ho v soukromé části blogu, tam se to prý může). „Vulgarismy v nadpisu a perexu jsou zakázané a nesmí být ani vytečkované,“ napsal mi editor blogu.

Orwell by měl radost

Aby bylo jasno, není to tak úplně pravda. Zdejší editoři jsou někdy připosraní a dobrovolně plní roli editorů i tam, kde to není třeba. Příslušný Kodex blogeratotiž říká, že „texty obsahující vulgarismy (zvláště v titulku a perexu), pokud není vulgarismus ojedinělý a nevyhnutelný pro celistvost textu (o přípustnosti v případě sporu rozhodnou administrátoři)“.

Troufnu si říct, že text, který je o tom, co si smíme a nesmíme jako soukromé osoby myslet, si lehce provokativní titulek (navíc preventivně „vytečkovaný“) zaslouží. Tím spíš, když varuje, že „se jako společnost dostaneme do situace, kterou nám načrtl George Orwell. To by ještě nebylo tak hrozné, za komunismu jsme zjistili, že s newspeakem a doublethingem se dá bez problémů žít. Absurdní by bylo, že se do tohoto nesvobodného světa vrháme dobrovolně.“

Uznávám, to podstatné, co jsem chtěl sdělit, by sneslo i mírnější titulek. Jenže se v textu zmiňuji i o současném nešvaru „vypípávání“ slov, která kdosi označuje jako „nevhodná“ – a o tom, že se přehnanou korektností dostáváme do situace, kdy si pomalu ani nesmíme klást otázku, zda Okamura není Pitomio, Knížák není ču*ák?

Pochopitelně, že něco jako „seznam sprostých slov“ na iDnesu neexistuje.

Cenzurou udržujeme kvalitu

Svým způsobem i rozumím Tereze Boehmové (ale nesouhlasím s ní), která mi k věci napsala: „Na zbytek dotazu (seznam slov) nebudu odpovídat, chápu, kam tím směřujete a můžeme si dopisovat celé týdny a dohadovat se tímto způsobem, ale prosím použijme common sense, děkuji. My – jako administrátoři blogu – se snažíme o jediné – udržet určitou úroveň titulní strany a neodradit čtenáře tím, že si otevře stránku www.blog.idnes.cz a první co uvidí, budou vulgarismy a vytečkované titulky.“

Na druhou stranu, nacistická i stalinistická cenzura jistě svoje zásahy obhajovala podobně bohulibými slovy. Sorry, Terezo, já samozřejmě chápu rozdíl mezi „vámi, administrátory blogu“ a totalitní mašinérii: na druhou stranu, možná bych se tady já měl právo dovolávat selského rozumu a uznání administrátorů, že v daném případě byl titulek „ojedinělým vulgarismem“ odpovídajícím kontextu.

Hážu to za hlavu – i když jsem na blogu našel samozřejmě i texty, kterým v titulku slovo „prdel“ prošlo bez mrknutí editorského oka. V mailové korespondenci jsem sice slíbil, že napíšu, o který příspěvek jde – ale on je tak trestuhodně slabý, že bych se styděl na něj vůbec odkazovat. Však stačí dvě tři vteřiny strávit na googlu k ověření, že nelžu.

Snad se kvůli slovu nepo… aneb Nebuďme tak prudérní

Přijde mi trochu absurdní citovat sám sebe, ale copak dobrovolné cenzorství editorů blogu není absurdnější? Proto tady zkopíruju poslední dvě věty ze „zakázaného“ článku:

Zkusme akceptovat, že každý člověk je osobnost, s právem na vlastní názor, byť by byl sebeblbější. Takové riziko je přijatelnější, než možnost, že se staneme společností jedinců, kde všichni ostatní si myslí totéž, co já.

Abych byl férový, je potřeba uznat, že za celou dobu mého blogování (které jsem teď hodně zanedbával) je to teprve můj druhý případ, kdy jsem narazil na odlišné chápání toho, co je na iDnesu stravitelné. Naposledy jsme se handrkovali v lednu 2011 o to, zda se smí použít slovo „šprcka“ – nejdřív bylo na seznamu zakázaných slov, ačkoli nebylo v titulku ani perexu, protože jsem se ale nedal, nakonec z něj vypadlo, když se článek objevil zpět.

Je ale pravda, že jsem si dneska vzpomněl na Daniela Dočekala, který si všiml, že Na svobodném blogu můžete použít slovo šprcka, na iDnes blogu nikoliva kladl jsem si jeho tehdejší otázku: Proč si vlastně nepíšu nějaký svobodný blog?

Milí čtenáři a čtenářky, vážení spolublogeři: Znamená to, že chceme, aby na iDnesu vládla připosraná autocenzura?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *