Volím Václava Havla. Tedy Michala Horáčka

Naše země nevzkvétá. Kdyby jen to. Ona přímo hnije. Od posledních prezidentských voleb fialový hnus prosakuje z Hradu celou společností, nejnověji zasáhl vládní budovy. Nejvyšší čas vyndat klíče, vyrazit do ulic a zvonit. Končíme!

Michal HoráčekJe asi jasné, že tento text není určený voličům Miloše Zemana ani Andreje Babiše. Patříte-li k nim, jednoduše můj blog ignorujte.

Pokud ale váháte, koho volit, nebo v horším případě, zda vůbec volit, zkuste se na volby podívat trochu s odstupem.

Česko potřebuje restart: vraťme se k listopadu

Přiznám, že sám jsem až do včerejška neměl úplně jasno, komu dám v prezidentských volbách hlas. Ano, měl jsem nějaké favority, ale žádný z kandidátů mi nepřipadal perfektní. Až včera mi to došlo.

Pokud nám záleží na hodnotách, které přinesl listopad 1989, jediným možným kandidátem je Michal Horáček.

Určitě i on má svoje chlupy – je to „pisálek“, někomu může vadit, že je „arogantní“ umělec, jinému „odporné bohatství“… Já sám si o něm sice nemyslím nic z toho, ale respektuju, že se každému nemusí zdát ideální. Ale každá volba je vždycky výběr z nabízených variant.

Michal Horáček, ať je jakýkoli, jako jediný z prezidentských kandidátů, se aktivně podílel na tom, abychom otevřeli oči, řekli komunistické moci ne a vrátili se mezi svobodné národy. Chleba nám to nezlevnilo, ale pro mě je to velká hodnota.

Nikdy by mě v listopadu 1989 nenapadlo, že na Pražském hradě bude sedět chlap, který se otevřeně paktuje s rudým Kremlem. Věřím, že tohle nemůže vyhovovat ani mnohým „zemanovcům“, kteří eMZáka volí jenom „natruc“ ostatním (neuvědomujíce si, že tak nakonec škodí i sami sobě).

Nevolte staré pořádky

Když se podívám na ostatní kandidáty – většina z nich je nevolitelná už z principu. Mirek Topolánek sice chvilku byl na mém playlistu, ale jako bývalý šéf vlády je dost spoluzodpovědný za marast, který v Česku dneska máme. Pryč s ním! Že by se prezidentem měl stát bývalý státní úředník Pavel Fischer? To taky není dostatečný důvod, a to ani přesto, že dělal asistenta Václavu Havlovi. Petr Hannig, zpěvák zastupující obskurní stranu? Jiří Hynek či Vratislav Kulhánek zastupující obchodní zájmy kdoví koho? Ne, fakt ne! Volme opravdovou osobnost. Vždyť žádný z těchto pánů ani nebyl schopný sehnat relevantní počet potenciálních voličů, na kandidátku je dosadili poslanci nebo senátoři – kdyby nic jiného, potvrzuje to, že „zapadnou“ do stávajícího mocenského chlívečku.

Jedna zajímavá výjimka tu je. Velký favorit duelu proti Zemanovi – Jiří Drahoš. Vážně proti němu nic nemám, ale nesdílím nadšení mnoha jeho voličů. Při vší úctě, i on je bývalým státním úředníkem, osm let držel basu s politickou garniturou, která zemi přivedla do dnešního zoufalého stavu.

Marka Hilšera také vypouštím. Sympatické na něm je, že je z kandidátů nejmladší, nedá se o něm úplně říct, že by v budoucnu prezidentem být nemohl – ale v zásadě zatím v politickém životě nic nepředvedl. A možná by bylo lepší, kdyby z něho vyrostl skvělý lékař, než průměrný prezident.

Dáme Česku druhou šanci?

Potřebujeme opravdovou osobnost a potřebujeme tak trochu restart. Na cestě od listopadu 1989 ke dnešku jsme někde zabloudili – a pokud nechcete, abychom se zase bratříčkovali s Rusy, pokud se vám nelíbí korupce, kam se podíváš či neschopné blábolení zlodějů obhajujících svoje ziskuchtivé čachry, běžte příští týden k volbám a vhoďte do urny hlasovací lístek s číslem dvě – krásně symbolizující naši druhou šanci.

Hlas pro Michala Horáčka není vůbec marný, podle aktuálních odhadů má velké šance porazit Zemana i Drahoše. Držím nám palce, aby se mu to povedlo!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *